O ohnivých mužích
V celém kraji snad nebylo sedláka či chasníka, který by se aspoň jednou nesetkal ohnivým mužem nebo o něm alespoň neslyšel. Ohnivý muž se rád zjevoval v podvečer nebo za temných nocí. Brával na sebe nejrůznější podoby. Občas se zjevil jako hořící koule nebo keř či otep slámy. Při dobré náladě se zjevoval jako postavička s hořící větví v ruce. Chtěl-li kolemjdoucího polekat, zjevoval se s hlavou v podpaždí. Nejčastěji se s ním lidé setkávali v okolí vrchu Závora a u Krupné hory. Pod tímto vrchem pramení potok Olšavka, která se níže po toku nazývá Dřevíč. Mokřady v okolí prameniště se nazývaly Sündenpfütze ( Hříšná nebo obětní kaluž). Právě zde se s lidé s ohnivou bytostí nejčastěji setkávali. Dalším oblíbeným místem ohniváků byla Krupná louka. Toto pusté místo obklopené hustým vysokým lesem, je doslova poseté kameny s velkými bílými křemeny. Podle nich lidé pojmenovali lidé Krupnou horu ( Krupenberg), a pod ní Krupnou louku. Toto prostředí bylo jako stvořené pro ohnivé mužíky, kteří se zde rojili velcí i docela malí a jako svítící skřítci poskakovali mezi kameny na Krupné louce. Není znám jediný případ, že by ohniví mužíčci někomu ublížili. Ba naopak, sešel-li nějaký noční pocestný z cesty od Trutnova a kroky jej dovedly na Krupnou horu, ohniví muži mu ochotně ukazovali správný směr svým mihotavým světýlkem a posvítili mu na cestu.
(ad Jívka, V. Horák, R. Reil, P. Zahradník)